Zpět na Návody na nemožné
Jak zalepit déšť do sáčku
Nejsložitější návody jsou na věci, které neexistují. A přesto po nich někdy toužíme nejvíc.
Vyčkej na správný déšť
Ne každý déšť je vhodný k balení.
Potřebuješ ten tichý, měkký, co padá pomalu a nedělá rámus. Ten, který tě jen pohladí po tváři a hned se rozplyne.
To je ten pravý. Ne kroupy, ne bouřku.
Potřebuješ déšť, který je ochotný nechat se chytit.
Ideální čas je podvečer, těsně před stmíváním, když voní asfalt a světla se lámou v kapkách.
Připrav si sáček
Ne plastový. Ne papírový. Sáček musí být průsvitný a tichý.
Může být vyrobený z myšlenky, ze vzpomínky, nebo z dětské kapsy.
Musí být dostatečně hluboký na kapky, které nejsou jen vodou.
Do toho sáčku se nevejde jen déšť, ale i to, co jsi při něm cítil.
Zachyť kapku
Postav se na místo, kde kapka spadne přímo na dlaň.
Nespěchej. První kapka je posel. Ostatní přijdou, když ji přijmeš.
Až budeš mít jednu – opatrně ji vlož do sáčku.
Pozor, ať neukápne smutek. Ten se přilepí na zip a pak to nepůjde zavřít.
Zalep
Nepoužívej lepidlo. Lepí se tichem.
Stačí přiložit okraje k sobě a říct:
„Zůstaneš se mnou, ale neutečeš.“
Pokud sáček poslechne, poznáš to podle toho, že začne tiše šustit – jako když se smíříš s něčím, co už bylo.
Schovej ho nebo daruj
Zalepený déšť si můžeš schovat do šuplíku, pod polštář, nebo mezi stránky staré knihy.
Anebo ho někomu daruj. Jen pozor – kdo otevře ten sáček, ucítí přesně to, co jsi cítil ty, když jsi ho zavíral.
Proč to dělat?
Protože někdy je důležité uchovat chvíli, kterou jinak udrží jen vzpomínka nebo poezie.
Zalepit déšť do sáčku znamená uchopit neuchopitelné.
A možná i trochu pochopit sám sebe.