Zpět na Návody na nemožné
Jak naprogramovat sny
„Sny nejsou z hlavy.
Jsou z měkkého místa, které bolí, když ho nikdo nevidí.“
Co je potřeba?
Nepotřebuješ klávesnici. Ani obrazovku.
Stačí zavřené oči a dost ticha.
Ale ne každé ticho funguje.
Musí to být to zvláštní ticho, co pípá.
To, které dělá cvak těsně před usnutím.
To, ve kterém ti v uších mluví věci, které nikdy neřekly slova.
Kód na sny se nepíše prsty.
Ten se šeptá do polštáře.
A nesmíš se u toho dívat.
Jinak tě sny uvidí, jak se snažíš —
a utečou.
Jak začít programovat?
Polož si hlavu na něco, co si tě pamatuje.
Starý svetr, dětskou deku, nebo prázdnou dlaň,
která se tě jednou držela ve snu, a ty jsi o tom zapomněl snít.
Pak zavři oči a neusínej.
Jen čekej.
Slova začnou kapat zpod víček.
Budeš je chtít chytit, ale nesmíš.
Jen si jich všímej.
To jsou proměnné.
Snové proměnné.
Příklad kódu snu
// inicializace prostředí
nastav_prostor("město_bez_ulic");
nastav_světlo("modré_zevnitř");
// vytvoření postavy, co neexistuje
vytvoř_postavu("někdo", {
hlas: "hlas_matky_zpod_vody",
oči: "černé_s_ozvěnou"
});
// vytvoření události
událost("vlak", {
příjezd: "včera",
odjezd: "neznámý",
sedadla: "samy"
});
Ale nesnaž se to pochopit.
Snový jazyk nemá logiku. Má jen bolest a obrazy.
Jak upravit sen?
Pokud sen nejde podle tebe, nevadí.
Sen má vlastní hlavu.
Může tě přepsat.
Může tě smazat.
Ale někdy tě nechá být hlavním hrdinou.
Stačí, když mu necháš místo.
Třeba tím, že vydechneš jméno, které jsi nikdy neřekl nahlas.
A pak čekej. Nezavírej nic. Ani srdce.
Jak sen uložit?
Nedá se uložit.
Ale když se probudíš, budeš vědět.
Budeš mít v puse chuť deště, co nikdy nepadal.
Na prstech ti zůstane prach z hvězdy, kterou jsi nikdy neviděl.
A na kůži ti zbude otisk… něčeho, co tě objalo,
a už je to zase pryč.
To je důkaz.
Že jsi naprogramoval sen.
„Ne každý kód je vidět.
A ne každý sen je sen.“„Programátor snů nikdy nespí. Jen čeká… na další verzi sebe.“